Prof. PhDr. Mgr. Tomáš Knoz, PhD., profesor a proděkan pro rozvoj školy a výzkum na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, český historik zabývající se především dějinami středověku a raného novověku v českých zemích. Ve dnech 2. až 4. prosince 2012 se zúčastnil workshopu s mezinárodní účastí na téma„Lichtenštejnové a umění“.
Jakou funkci v současné době zastáváte v Česko – lichtenštejnské komisi historiků?
Na základě memoranda ministrů zahraničí České republiky a Knížectví Lichtenštejnsko z roku 2009 byla vytvořena mezinárodní komise historiků, jež svou práci zahájila v prosinci roku 2010. Jejím cílem je zabývat se otázkami česko-lichtenštejnských vztahů, jakož i rolí rodu Lichtenštejnů v dějinách střední Evropy.
V čele komise stojí dva spolupředsedové, jedním z nich je lichtenštejnský historik Dr. Peter Geiger, jenž po léta působil v Lichtenštejnském institutu; druhým spolupředsedou za českou stranu jsem byl jmenován já. Důležité je, že naše komise pracuje ve velmi kolegiální atmosféře. Při našich jednáních není nikterak patrné, že bychom byli rozčleněni do dvou sekcí, podle toho, který stát kdo z nás reprezentuje.Naopak, vytváříme jeden kooperující celek.
Vedle Vašeho působení v rámci výuky na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a práce historika také podobné akce jako je tento seminář organizujete.
Působím jako profesor obecných dějin raného novověku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Organizování podobných konferencí a seminářů proto náleží k mým pracovním povinnostem a nelze tedy říci, že by se činnost v Česko-lichtenštejnské komisi historiků nějak výrazně odlišovala od mých běžných povinností na fakultě.
Např. s profesorem Winkelbauerem z Vídeňské univerzity, jenž je členem Česko – lichtenštejnské komise historiků za lichtenštejnskou stranu, jsem měl v uplynulých dvaceti letech tu čest spolupracovat na mnoha projektech, včetně konferencí, seminářů či studentských exkurzí. Mimochodem, tématu dějin rodu Lichtenštejnů jsme se při naší vzájemné spolupráci už tehdy tak či onak dotýkali.
Aby mohlo být něco podobného pořádáno, je nutné pro organizaci zajištění dostatku finančních prostředků. Zabýváte se získáváním financí? Ať už třeba ve formě sponzorských darů nebo třeba v rovině politické (granty, dotace)?
Česko–lichtenštejnská komise historiků byla zřízena Ministerstvem zahraničních věcí České republiky. Zřizovacími dokumenty komise byl také dán způsob jejího financování. Základní sumu finančních prostředků na svou činnost získává česká část komise z rozpočtu Ministerstva zahraničních věcí České republiky, a to na podobném principu, jako je tomu u podobných komisí zřízených ministerstvem a zkoumajících vztahy mezi Českou republikou a dalšími státy – např. Německem, Rakouskem nebo Polskem. Na finančním řízení Česko-lichtenštejnské komise historiků se zásadní po dotační i organizační stránce důležitou měrou podílí také Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, která je jakožto pracoviště českého spolupředsedy sídlem české části komise.
Na vybraných akcích se podílejí i další veřejné instituce. Jihomoravský kraj se např. svými dotačními tituly v listopadu 2011 podílel na uspořádání workshopu „Místa lichtenštejnské paměti“ ve Vranově u Brna, hlavní město Praha nám zase přislíbilo podporu při organizování workshopu „Lichtenštejnové ve 20. století“, který proběhne v dubnu 2013 v Praze.Kromě toho máme také další partnerské instituce, jako jsou muzea a galerie, archivy, Národní památkový ústav. Všechny tyto instituce nám velmi vycházejí vstříc. Ačkoliv bychom za případné navýšení rozpočtu komise byli vzhledem k jejím povinnostem velmi vděčni, dotace ze strany privátních sponzorů bychom v tuto chvíli vzhledem k charakteru a úkolům komise nepovažovali za zcela vhodné.
Do jaké míry se na tomto podílí druhá strana?
Již v citovaném memorandu stojí, že každá národní část komise má vlastní rozpočet. Každá proto vkládá finance za svou stranu. Při organizování různých konferencí, vydávání sborníků, popř. vypisování projektů hradí každá strany vlastní záležitosti a o společné náklady se dělíme.
Vy osobně se podrobně zabýváte obdobím renesance a manýrismu. Jaký vliv na umění této doby měl knížecí rod Lichtenštejnů?
Poměrně dlouho se zabývám zejména obdobím mezi léty 1600 a 1650, které ve středoevropském kontextu bylo pro rod Lichtenštejnů velmi významným. Jde o epochu jejich přerodu z běžného panského rodu, jakých v té době bylo na Moravě poměrně mnoho, na rod náležející do nově se konstituující knížecí vrstvy. Generace Lichtenštejnů, kterou tvořili Karel I. z Lichtenštejna (1569–1627), Maxmilián z Lichtenštejna (1578–1643) a Gundakar z Lichtenštejna (1580-1658) je právě proto i dnes v centru zájmu historiků i historiků umění, jak to ostatně dokázaly i příspěvky přednesené v rámci workshopu „Lichtenštejnové a umění“.
Směřujete svůj zájem i na jiné šlechtické rody v době renesance nebo „zůstáváte“ u Lichtenštejnů?
Snad lze říci, že se v obecnější rovině zabývám politickými a kulturními dějinami tohoto období. Dějinám šlechty, jejího životního stylu a významných osobností vzešlých z jejích řad se snažím věnovat v poměrně širokém kontextu, jde mi více o zkoumání historických fenoménů nežli například o šlechtickou genealogii či apologickou produkci. Ve svých dosavadních pracích jsem se například hodně zaměřil na zkoumání kulturního okruhu, který kolem sebe vytvořil Karel starší ze Žerotína, a do nějž ostatně v širším slova smyslu náležel i jeho spolužák a přítel Karel z Lichtenštejna. Ve svém dosavadním výzkumu jsem se nicméně zabýval i dalšími aristokratickými rody tohoto období, především Althanny, Magnisy,Ditrichštejny apod.Lichtenštejnové tedy vytvářejí přirozenou součást tohoto kulturního okruhu.
V dnešní době je patrné zvyšování zájmu o Lichtenštejny a o šlechtické rody a jejich historii vůbec. Co tento nový trend a jakýsi „boom“ způsobilo?
Podle mého názoru jde trochu o optický klam, jenž je možná způsoben tím, že o šlechtě a o církvi se v době komunistického režimu na veřejnosti mluvilo jen velmi málo, anebo v negativních souvislostech. A přesto i před rokem 1989 vyráželo mnoho exkurzí na hrady a zámky a jejich návštěvníci obdivovali architektonické a umělecké skvosty, u jejichž zrodu šlechtici stáli. V odborných kruzích historiků a badatelů v příbuzných oborech však toto téma nikdy zcela neabsentovalo.
A podobně tomu je i s historií Lichtenštejnů, vždyť do Valtic nebo na Lednici se jezdilo od zpřístupnění těchto zámků po mnoho desítiletí. Je samozřejmé, že zintenzivnění zájmu o Lichtenštejny v poslední době souvisí s navázáním diplomatických vztahů mezi Českou republikou a knížectvím Lichtenštejnsko, k němuž došlo v roce 2009 a se kterým je také spojeno zřízení naší, již zmíněné Česko–lichtenštejnské komise historiků. Lichtenštejnové v tomto kontextu hrají v jistém smyslu slova specifickou roli, neboť lichtenštejnský kníže stojí v čele státu, který je subjektem mezinárodních práva. Řečeno s jistou dávkou nadsázky, kdybychom chtěli bádat třeba o některém jiném moravském aristokratickém rodu, nemohli bychom tak nejspíše činit v rámci komise vzniklé pod hlavičkou ministerstva zahraničních věcí.
(M. Pospíšilová, leden 2013)
Čtěte také:
Historici pomáhají zlepšit česko-lichtenštejnské vztahy
„Rodová paměť Lichtenštejnů vyrůstala z místních tradic a velmi těsně se přimykala k moravské a rakouské krajině. Sami Lichtenštejnové již v poměrně vzdálené minulosti zdůrazňovali své vazby ke staré české a moravské šlechtě. Už kvůli tomu, aby eliminovali negativní historický obraz zdánlivě kontroverzní osobnosti Karla I. z Lichtenštejna, jenž vznikl kvůli jeho roli v průběhu stavovského povstání a při exekuci povstalců na Staroměstském náměstí,“ uvádí mj. prof. Knoz v článku Zpravodajského portálu Masarykovy univerzity o práci Česko-lichtenštejnské komise.
